Kumranské zvitky

Kumranské zvitky

Tato slova údajně pověděl svým učedníkům Ježíš Nazaretský v době putování po Egyptě.
Fragmenty těchto ponaučení jsou zachyceny v kanonických evangeliích.
Celé jsou zaznamenány v takzvaných kumránských svitcích, jež byly nalezeny
v Palestině u Mrtvého moře v polovině dvacátého století........ 


PŘIKÁZÁNÍ ŠTĚSTÍ
Když sešel z hory, kde přivítal východ Slunce, řekli ti, kdo se shromáždili u úpatí hory :

Jsi pro nás zdroj inspirace. Tvá slova mění srdce a tvá moudrost rozjasňuje rozum.

Toužíme ti naslouchat. Pověz nám, kdo jsme ?

Usmál se a řekl :

Jste světlo světa.
Jste hvězdy. Jste chrám pravdy.
V každém z vás je Vesmír.
Podřiďte rozum srdci, ptejte se svého srdce, poslouchejte skrz svou Lásku.
Blažení jsou ti, kdo znají jazyk bytí.


- Jaký je smysl života ?

Život je cesta, smysl i odměna.
Život je tanec lásky.
Vaše poslání je rozkvést.
Být je veliký dar.
Váš život je součástí historie Vesmíru.
Život je krásnější než všechny teorie.
Život je důvod k oslavě.
Život je cenný sám o sobě.
Život se odehrává v přítomnosti a smysl přítomnosti je být v ní přítomen.


- Proč nás pronásleduje neštěstí ?

Co jste zaseli, to také sklízíte.
Neštěstí je vaše volba.
Chudoba je výtvor člověka.
Hořkost je plod nevědomosti.
Když obviňujete, ztrácíte sílu.
Když po něčem toužíte, zaháníte štěstí.
Probuďte se.

Žebrák je ten, kdo si neuvědomuje sám sebe.
Ti, kdo nenajdou vnitřní království, jsou bezdomovci.
Kdo zbytečně plýtvá časem, stává se ubožákem.
Nedělejte ze svého života živoření.
Nedovolte davu, aby zničil vaši duši.
Ať bohatství není vaším prokletím.


- Jak přemoci neštěstí ?

Neodsuzujte se.
Nezříkejte se sami sebe, neboť jste božští.
Nesrovnávejte a nerozdělujte.
Za všechno děkujte.
Radujte se, neboť radost koná zázraky.
Milujte se, neboť kdo miluje sám sebe, miluje i ostatní.
Blahořečte nebezpečí, neboť odvážní nalézají blaženost.
Modlete se, pociťujete-li radost, a neštěstí se vás nedotkne.
Modlete se, ale neobchodujte s Bohem.
A vězte, že vychvalování je pro duši nejlepší modlitba a štěstí je nejlepší strava.


- Jak dosáhneme štěstí ?

Šťastní jsou ti, kdo  jsou vděční.
Šťastní jsou ti, kdo  jsou klidní.
Šťastní jsou ti, kdo  našli ráj v sobě samém.
Šťastní jsou ti, kdo  přijímají dary s radostí.
Šťastní jsou ti, kdo  hledají.
Šťastní jsou ti, kdo  jsou probuzení.
Šťastní jsou ti, kdo  naslouchají hlasu Božímu.
Šťastní jsou ti, kdo  naplňují svá poslání.
Šťastní jsou ti, kdo  poznali jednotu.
Šťastní jsou ti, kdo  se meditací přibližují k Bohu.
Šťastní jsou ti, kdo  žijí v harmonii.
Šťastní jsou ti, kdo  vidí krásu světa.
Šťastní jsou ti, kdo  se otevřeli Slunci.
Šťastní jsou ti, kdo  plynou jako řeky.
Šťastní jsou ti, kdo  jsou připraveni přijmout štěstí.
Šťastní jsou ti, kdo  jsou moudří.
Šťastní jsou ti, kdo  si uvědomují sami sebe.
Šťastní jsou ti, kdo  milují.
Šťastní jsou ti, kdo  vychvalují život.
Šťastní jsou ti, kdo  tvoří.
Šťastní jsou ti, kdo  jsou svobodní.
Šťastní jsou ti, kdo  odpouštějí.


- V čem je tajemství hojnosti ?

Váš život je nejcenější šperk v klenotnici Boha.
Bůh je šperk lidského srdce.
Bohatství uvnitř vás je nesmírné a hojnost kolem vás nevyčerpatelná.
Čím více dáváte, tím více dostáváte.
Svět je dost bohatý, aby se každý stal bohatým.
Nevyčítejte si bohatství.
Štěstí stojí na prahu vašeho domu.
Otevřete se hojnosti a přeměňte vše v životě ve zlato.
Blažení
jsou ti, kdo našli poklad v sobě samém.

 

- Jak žít ve světle ?

Žijte naplno každý okamžik svého života.
Život, který není prožit naplno, vyvolává zatrpklost.
Vězte, že co je uvnitř, to je i vně.
Temnota světa pochází z Temnoty v Srdci.
Člověk je zárodek Slunce.
Meditace o Bohu je rozpuštění se ve Světle.
Jasná mysl je jako záře tisíci Sluncí.
Blažení jsou ti, kdo touží po Světle.


Jak dosáhnout harmonie ?

Žijte prostě.
Nikomu neškoďte.
Nezáviďte.
Ať vás pochybnosti očišťují, ale neoslabují.
Zasvěťte život kráse.

Tvořte kvůli tvoření, ale ne kvůli ocenění.
Jednejte s bližními otevřeně.
Změňte minulost.
Přinášejte do Světa něco nového.
Naplňte tělo Láskou.
Staňte se energií Lásky.
Láska vše oduševňuje.
Kde je láska, tam je Bůh.


- Jak dosáhnout dokonalého života ?

Šťastný člověk dokáže změnit mnoho lidí.
Nešťastní zůstávají otroky.
Štěstí miluje svobodu.
Radost je tam, kde je svoboda.
Pochopte podstatu štěstí.
Otevřete se světu a svět se vám otevře.
Jestliže přestanete být v opozici, stanete se vládcem.


- Jaká je podstata reality ?

,,Já" je jméno Věčnosti.
Uvědomění si sama sebe jsou dveře do vyšší reality.
Uvědomění si sama sebe je klíč k přeměně.
Když najdete odpověď na otázku
,,Kdo jsem ?", odpovíte si na všechny otázky.
Stanete se příčinou svého štěstí.


A podíval se na všechny s láskou a dodal :



„Ticho mnohé odhalí.
Buďte sami sebou.“

Srdce ruže

Srdce ruže

 

Existuje jedna technika ovládání mysli. Která stojí nade všemi. Je velmi oblíbená mezi sivanskými mnichy, kteří mě jí s dúvěrou naučili.

Praktikoval jsem ji pouhých 21 dní, po kterých jsem získal mnohem více energie než kdy předtím. Toto cvičení je přes 4000 let staré a jmenuje se SRDCE RÚŽE:

Nepotřebuješ k tomu nic než čerstvou rúži a tichý koutek. Nejlepší je samozřejmě být v přírode, ale tichá místnost postačí. Soustřeď se na střed rúže, její srdce.Yogi Raman mi řekl, že rúže se podobá životu- má trny, ale pokud budeš věřit a následovat svoje sny, nakonec trny zmizí a zústane jen nádhera květu. Všimni si její barvy, struktury, podoby. Vychutnej si její vúni a nemysli na nic jiného než na tento kouzelný předmět, který máš před sebou. Nejprve se ti bude stávat, že tvou myslí budou proudit jiné myšlenky a rušit tě od pozorování srdce rúže. Ale nenech se tím odradit. Brzy se to zlepší, to je jen známka netrénované mysli. Prostě znovu zaměř svou pozornost na rúži. Brzy se tvoje mysl otuží a stane se více disciplinovanou.

 

Po jednom či dvou týdnech by se ti mělo začít dařit vytrvat u tohto cvičení po dvacet minut bez toho, aby se tvoje mysl zabívala něčím jiným. A to bude také prvním dúkazem, že začínáš dobývat pevnost svého myšlení. Naučíš se soustředit svoji mysl pouze na to, na co chceš ty sám.

Stane se tvým oddaným sluhou, hotovým pro teba vykonat neuvěřitelné věci. Pamatuj si, BUĎ ŘÍDÍŠ SVOU MYSL, NEBO ŘÍDÍ ONA TEBE.

Prakticky se to projeví tak, že se budeš cítit mnohem klidnější. Bude to významný krok k odstranení úzkosti a obavy, které sužují většinu lidí. A co je nejdúležitejší- zaznamenáš nový pocit radosti, která vstoupí do tvého života spolu se schopností radovat se z mnoha darú, kterými nás obdarováva život. A vracej se každý den, bez ohledu na to, jak budeš zaneprázdněný , ke svému srdci rúži. Je to tvoje oáza, tvoje tiché útočiště, ostrov klidu a míru.

Nikdy nezapomínej na to, že v tichu a klidu je síla.. Klid je první krok k tomu, aby ses napojil na univerzální zdroj inteligence, která pulzuje každým živoucím stvořením.

 

Dievča a strach

Dievča a strach

 

Stále ju obkľučoval strach. Raz silnejší, inokedy slabší. Veľmi jej ubližoval.
Nemohla robiť veci, ktoré sa jej páčili, ktoré mala rada, pretože jej to zakazoval. Znenávidela ho a chcela ho poraziť, no čím viac proti nemu bojovala, tým bol väčší a silnejší. Svojim odporom a nenávisťou dodávala Strachu väčšiu moc. Už nevedela čo má robiť ďalej, keď tu jej jeden múdry človek povedal:

“Nebojuj proti nemu ani ho neodháňaj. Pozvi ho k sebe dovnútra, otvor dvere, na ktoré ti neustále búcha a na chvíľu sa s ním porozprávaj. Ospravedlň sa, že si ho nechávala tak dlho čakať za dverami a tiež si ho nechcela pustiť von, potom mu povedz, že ho máš rada.”

“Mám sa ospravedlniť a navyše povedať, že mám rada Strach?! Prečo?!” vykríklo dievča nešťastne.

Múdry človek odvetil: “Urob, ako ti radím a Strach ti niečo prezradí.”

Aj keď s veľmi ťažkým srdcom a pochybnosťami, poslúchla túto zvláštnu radu.

Našla si tiché miesto, kde ju nemohol nikto rušiť, zavrela oči a v mysli vstúpila do svojho najhlbšieho vnútra. Chvíľu sa nič nedialo, potom však začula hrôzu naháňajúce: BUCH! BUCH! BUCH!…

Uvedomila si, že stojí pred obrovskými dverami. Boli to krásne dvere.

Ale ten buchot… bol hrozný!

Nakoniec zozbierala všetku odvahu a dvere pomaly otvorila.

Stál v nich Strach osobne.

Jej Strach.

Bol taký obrovský, že musela zakloniť hlavu dozadu, aby mu mohla vidieť do tváre.

Bol celý čierny, iba zuby, ktoré na ňu ceril, mal biele, no špicaté a ostré. Oči prenikavo čierne, obrovskú papuľu a žiaden nos, iba dve drobné nosné dierky.

Sklonil sa a tými čiernočiernymi očami sa zahľadel do očí dievčaťa. Išla z nich tá najtemnejšia temnota.

Potom rozďavil tú svoju papuľu a začal revať tak silno, až dievčina takmer spadla. No udržala sa a tvár mala celú olepenú slizskými slinami.

Prehltla na prázdno a pomaly povedala: “Prosím… odpusť mi… odpusť mi, že som ťa tu držala tak dlho a nedala ti voľnosť.”

Strach prekvapene zažmurkal očami.

Dievča zopakovalo: “Prosím, je mi to veľmi ľúto.”

Strach, akoby sa trochu zmenšil, a potom povedal: “To je v poriadku, prosím, aj ty mi prepáč, že som ťa trápil.”

“To je v poriadku,” odvetilo dievča.

Strach sa stále zmenšoval a zmenšoval, až dosiahol rovnakú výšku, ako dievča.

A dievča Strach objalo so slovami: “Mám ťa rada.”

Strach: “Aj ja ťa mám rád. Musíš si však uvedomiť jednu vec. Teraz odídem, no vrátim sa.”

Dievča sa preľaklo.

“Nemusíš sa báť, pokiaľ necháš tieto dvere stále otvorené,” a ukázal na krásne dvere.

“Som len obyčajný pocit, ktorý mávajú všetci ľudia. Nikdy som nemal v úmysle ublížiť ti. Len prísť a zase odísť. Ibaže ty si za mnou zabuchla tieto dvere a živila ma tým, ako si sa snažila proti mne bojovať. Všetku svoju energiu si vysielala len proti mne. Ibaže so mnou sa bojovať nedá a to už dobre vieš. Teraz otvor tie dvere a nechaj ich otvorené, nech môžu pocity voľne prúdiť do tvojho vnútra. Nenechaj nás búchať na dvere a ani nás tu nenechávaj uväznené, tým si len sama zbytočne ubližuješ. Tak ťa prosím pre tvoje vlastné dobro, buď otvorená ku všetkým svojim pocitom, tým dobrým a aj tým zlým. Pretože aj my zlé pocity, sme na niečo dobré. Varujeme pred nebezpečenstvom alebo jednoducho pred niečim, čo by sa ti nemuselo páčiť. Je pravda, že niekedy sa bojíš niečoho, čoho sa báť vôbec nemusíš, ale to len preto, že som prišiel, aby som preskúmal, čo sa vlastne deje. Ak mi však zavrieš dvere, ja nemôžem odísť a ostanem tu postupne väčší a väčší.”

Dievča konečne pochopilo a pomaly pristúpilo k obrovským dverám.

Veľmi ťažko sa otvárali, no nakoniec ich otvorila.

Strach sa na ňu usmial, pohladil ju po vlasoch a odchádzal so slovami: “Dovidenia. Čoskoro sa vrátim, tak nezabúdaj – dvere musia ostať otvorené.”

 

Otec a syn

Otec a syn

Rodičovská „láska“

 

Rozpoviem vám teraz príbeh o otcovi a synovi, o láske a nenávisti. Nenávisť je ako stlačená pružina. Mnohí však nevedia, že ak sa narovná, môže sa zmeniť na lásku.

 

Kde bolo tam bolo, bol raz jeden otec. Zatiaľ ešte nebol otcom, ale chystal sa ním stať, pretože sa mu malo narodiť dieťa. Túžil, aby to bol chlapec a snoval pre neho veľkolepé plány do budúcnosti. Otec bol tesárom a chcel naučiť syna tesárskemu remeslu.

„Musím ho naučiť toľko vecí, “často si vravieval. „Odhalím mu všetky tajomstvá tohto povolania, som si istý, že sa mu to bude páčiť. Bude pokračovať v našom rodinnom podniku.“

A keď sa dieťa narodilo a bol to skutočne chlapec, otec bol od šťastia v siedmom nebi.

„To je môj syn!“ vykrikoval. „To je ten, kto bude pokračovať v slávnom rodinnom podniku. To je ten, kto bude nosiť moje meno. To je on, nový veľký tesár, lebo ja ho naučím všetko, čo viem. Budeme si spolu skvele žiť.!“

Dieťa rástlo, dospievalo. Malo svojho otca rado. A otec sa v chlapcovi videl, často ho bral na ruky a prihováral sa mu:

„Len počkaj, synček, všetko ťa naučím! Bude sa ti to páčiť! Budeš pokračovať v našej tradícii, v našom remesle. Ľudia  ťa budú chváliť aj po mojej smrti.“

Stalo sa však čosi nečakané. Synovi sa otcov postoj začal protiviť. Cítil, že má pred sebou inú cestu, hoci ešte nedokázal povedať, akú.

Pomaly sa začal búriť. Keď prišiel do puberty, bolo mu ukradnuté aj tesárske remeslo, aj celá rodinná tradícia.

Úctivo otcovi povedal: „Prosím ťa, otec, počúvaj ma! Mám svoje vlastné myšlienky a túžby. Zaujímajú ma iné veci.“

Otec neveril vlastným ušiam a povedal: „Nie synak, ničomu nerozumieš! Mám viac životných skúseností a viem lepšie, čo ti treba. Dovoľ mi byť tým, kým aj mám byť- tvojím učiteľom a uvidíš, aký skvelý život budeš mať!“

„Ale otec, ja mám iný názor. Nechcem byť tesárom. Nechcem ťa uraziť, ale moja životná cesta vedie inokade.

To bolo naposledy, čo sa syn s otcom rozprával úctivo, pretože vzájomná úcta sa medzi nimi postupne naštrbila, až celkom zmizla. V ich srdciach zívala prázdnota.

Keď syn ešte väčšmi dospel, pochopil, že otec sa stále snaží urobiť z neho to, čím nechce byť.

A tak bez rozlúčky ušiel z domu, nechal mu len odkaz: „Prosím ťa,  daj mi pokoj!“

Otec bol zdrvený. „Čakal som dvadsať rokov, “ premýšľal. A môj syn? Mal byť z neho tesár. Mal byť veľkým majstrom svojho remesla, ktorý bude nosiť moje meno. To je hanba! Zničil mi život!

Syn si zasa hovoril: Ten človek poškvrnil moje detstvo a chcel zo mňa urobiť niekoho, kým vôbec nechcem byť. Nechcem s ním mať viac spoločné.“

A po zvyšok života neostalo medzi  synom a otcom okrem hnevu a nenávisti nič. Keď sa potom synovi narodilo vlastné dieťa, nádherné dievčatko, pomyslel si: „Možno by som mal otca pozvať, aby videl  ako náš rod pokračuje.“

Ale potom si to rozmyslel: „Nie, veď otec ma nenávidí.“

Tak sa stalo, že otec svoju vnučku nikdy nevidel.

Keď vo veku 83 rokov zomieral, na smrteľnej posteli dal zavolať syna. Syn mu ako odpoveď poslal takýto odkaz: „ Je mi jedno, čo sa s tebou deje, pretože si mi zničil život. Nechcem o tebe nič vedieť. Dokonca budem rád, keď zomrieš!“

 Aká nenávisť potom otca zožierala! Pri poslednom výdychu myslel na to, prečo vôbec priviedol na svet takého opovrhnutia hodného syna.

Po smrti  sa dostal do inej dimenzie bytia. Stretol tam svojho najlepšieho priateľa. A viete, čo mu povedal? „Priateľ môj, na Zemi si mi bol vynikajúcim otcom!“

„A ty si zasa bol skvelým synom,“ povedal na to jeho priateľ. „Vari to nebolo krásne, čo sme si na Zemi zažili?! To, čo sme si naplánovali sa nám pekne vydarilo, čo povieš?

„Áno, máš pravdu, „ odpovedal bývalý syn. „Veď sme nemali ani potuchy, kto vlastne sme!“

Ešte stále sa na niekoho hneváte? Spomeňte si, že vám len dáva lekciu, ktorou musíte prejsť!

Najväčšou silou vo vesmíre je láska. Láska nám  neprináša len pokoj a inšpiráciu, ale dáva nám aj múdrosť a možnosť pochopiť, že vy sami ste pomáhali naplánovať všetko, čo sa s vami a okolo vás deje.“